Děkování Bohu

Posel Boží (sawaws) řekl:

"Věřící, který je spokojený s jídlem a pitím a poděkuje Bohu, dostane stejnou odměnu jako ten, kdo se postí. Vznešený Bůh oceňuje vděčnost." (14)

Jeden ze společníků Imáma Muhammada Al-Báqira (a.s.) (15) popisuje následující událost, kdy byl s Imámem na cestě do Medíny. Najednou uviděl,  jak Imám poklekl a učinil prostraci k Bohu, což ho velice udivilo. Po vykonání prostrace Imám řekl svému společníku:

"Zdá se, že jsi překvapen, že jsem vykonal sadždu (prostraci)."

Společník odpověděl, že ano, a Imám mu na to řekl:

"Vzpomněl jsem si na jeden dar, který mi Bůh uštědřil. Nemohl jsem pokračovat v cestě, aniž bych mu poděkoval." (16)

Imámové Ahlulbayt a.s. nás učí, abychom děkovali Bohu za každé jeho požehnání. Imám Muhammad al-Báqir a.s. si vzpomněl na jeden z Božích darů, ihned se zastavil a vykonal prostraci jako projev vděčnosti.

Bůh nám věru dává tolik požehnání, že je nikdy nebudeme schopni spočítat, dává nám dobré zdraví; intelekt, abychom mysleli; oči, abychom viděli; uši, abychom slyšeli. Poskytuje nám také jídlo a pití; je to díky jeho Milosti, že se uzdravíme z nemoci. Měli bychom být stále Bohu vděční, oslavovat Jeho jména a děkovat Mu.

Děkujeme Mu za jídlo a pití.

Jsme vděční, když nás zachrání před nebezpečím.

Děkujeme Bohu, když nás zachrání před utonutím, nebo vyvázneme-li živí a zdraví z dopravní nehody.

Když vidíme postiženého nebo slepého člověka, děkujeme Bohu za naše pevné zdraví.

Když slyšíme o zemích, kde se válčí a lidé jsou utiskováni, děkujeme Bohu za život v míru a bezpečí.

Stačí se kolem sebe rozhlédnout, abychom si uvědomili, jaká požehnání nám Milostivý Bůh uštědřil.

Z hadíthu Posla Božího (sawaws) se dozvídáme,že kdokoli oslavuje Boha za Jeho požehnání, Bůh ho za jeho vděčnost odmění tak jistě, jako odmění člověka, který se postí, protože Bůh ocení dobré skutky svých služebníků a miluje, když projevují vděk.

"Můj Pane, dej mi obživu, abych byl vděčný za přízeň, kterou jsi zahrnul mě a moje rodiče, a abych činil, co je dobré, abys byl se mnou spokojený."

(14) Tabársí, Miškat-ul.Anwár, str. 28, 2. vydání

(15) Imám Muhammad al-Báqir (a.s.) je syn Alího as-Sadždžáda (a.s.), syna imáma Husajna (a.s.), syna Alího ibn Abí Tálib(a.s.). Je považován za duchovního vůdce (imáma) všech muslimů a vůdce všech věřících a od něj ostatné imámové a učenci citují Prorokovy (sawaws) výroky a náboženské vědy.

(16) Tabársí, Miškat-ul-Anwár, str. 29

Nejlepší vlastnost muslima

Posel Boží (sawaws) říká:

"Jednou z nejlepších vlastností muslima je, že se nevměšuje do záležitostí, které se ho netýkají." (17)

 Vidíme-li dva lidi, kteří vedou soukromou konverzaci, nesmíme tajně naslouchat nebo se snažit přidat se do debaty. Je možné, že tito lidé se baví o něčem, co nechtějí, aby jiní lidé věděli.

Pokud někdo řekne něco, co s námi nemá nic společné, nesmíme se snažit zapojit do hovoru  nebo jednat jako "mluvčí" za někoho, kdo nás o to nežádal. Když se dozvíme něco, co se nás netýká, nesmíme tuto informaci použít, abychom zasáhli.

Například nesmíme půjčit knihu přítele někomu jinému, protože není naše, abychom s ní volně nakládali a pokud tak uděláme, zasáhli jsme do něčích záležitostí.

Člověk se silnou vírou a dobrou morálkou se nevměšuje do cizích záležitostí. Pokud strkáme nos do věcí, které se nás netýkají, dopouštíme se velkého hříchu a je nutné, abychom se napravili, protože jsme uškodili druhým. Mezi nejlepšími vlastnostmi věřícího je nikomu neškodit a v případě pochybení je třeba se kát a přiznat svou chybu.

Rozdíl mezi věřícím a pokrytcem je ten, že pokrytec na rozdíl od věřícího nikdy nepřizná svou chybu a nikdy se neomluví za škody, které způsobil druhým.

Ačkoli mezi vynikající vlastnosti muslima patří to, že se nevměšuje do záležitostí druhých, je třeba rozlišit vměšování se do cizích záležitostí a zasahování v případě amr bil ma'rúf wa nahj anil munkar (přikazování dobrého a zakazování špatného). Pokud třeba vidíme člověka, který páchá zločin, lže, krade, utiskuje druhé, podvádí či se chová vulgárně, je pro nás povinné upozornit ho na jeho špatné chování, aby se polepšil. Takový zásah není vměšování se, ale povinnost pravého věčícího.

(17) Ja'qúbí, Tárích al-Ja'qúbí, sv. 2, str. 95, al Hur alAmilí, Wasá'iluš-ší'a, sv. 6, Kniha o přikazování dobrého