Největší hříchy

Prorok Muhammad (sawaws) se zeptal svých společníků:

"Chcete vědět, které hříchy jsou nejhorší? Je to přidružování partnerů k Bohu, neposlušnost k rodičům a falešná slova."


Hřích a zločin jsou zlem pro lidstvo. Přidružování rovných k Bohu, neposlušnost vůči rodičům a lhaní jsou nejhoršími hříchy. Dalšími jsou kradení, vražda, podvádění, hazardní hry, čarodějnictví, utiskování druhých atd...

Tyto všechny hříchy způsobují škodu nejen těm, kteří jsou jimi postiženi, ale také těm, kteří je činí. Bůh slibuje hříšníkům krutý trest (peklo), ale některé hříchy jsou horší než druhé. Je to proto, že jsou více škodlivé a ohrožují životy lidí a vedou k dalším hříchům.

Nejodpornější z těchto hříchů jsou:

1. Přidružování partnerů k Bohu

To znamená víru v existenci boha jiného než Jediného Boha nebo tvrdit, že Bůh má potomky, jak věří například křesťané, a Jehož počátek je stejný jako počátek tvorstva. Tato víra se považuje za jeden z největších hříchů, protože způsobuje, že lidé sejdou ze správné stezky, a je to lhaní o Bohu. A ten, jehož víra je zkažená a lživá proti Bohu, nemá respekt k ostatním a neochraňuje blaho společnosti ani nezakazuje špatné. Proto je polyteirsmus jedním z nejhorších hříchů.

2. Neposlušnost k rodičům

Srdce pravého muslima je napněno láskou ke svým rodičům. Oba dva rodiče jsou počátkem naší existence v tomto životě. Jim vděčíme za naše vzdělání, výchovu a péči, které se nám dostalo. Nikdo nezapomene na otce, který vydělává na rodinu. A nikdo nemůže zapomenout na svou matku, jež nás nosila ve svém lůně a jejíž krev nás živila, a která kvůli nám v noci bděla, zatímco my sami jsme spali, vychovávala nás a učila. Rodiče jsou zdrojem lásky a shovívavosti pro každého člověka ve společnosti, a kdokoli se dopustí na rodičích něčeho špatného a neplní vůči nim své povinnosti, je bezpochyby špatný člověk, který je neuctivý a  nevděčný k těm, kteří k němu byli laskaví. Takový člověk si zvykne konat zlo proti ostatním a dopouštět se bezpráví.

Svatý Prorok (sawaws) nás učí, že neposlušnost k rodičům je jedním z největších hříchů a Bůh se hněvá na ty, kteří se svými rodiči špatně jednají.

3. Falešná slova

Lhaní je popírání pravdy. Svatý Prorok (sawaws) říká:

"Lhaní je jedním z nejhorších hříchů, protože lhář škodí jak ostatním, tak sobě."

Lhaní je výsledkem konání různých špatných skutků, jako například zloděj, který okrádá druhé a pak to popírá. Pokud se ho někdo zeptá, proč kradl, bude tvrdit, že nic neudělal. A nebo tyran, který lidem upírá jejich základní práva, a když se ho na to někdo zeptá, uchýlí se ke lži.

Lhaní je cesta k úpadku veškeré morálky na rozdíl od pravdomluvnosti a vyznání se z konání špatných skutků, aby se zajistilo že se jich člověk znovu nedopustí.

Říká se, že jedna lež následuje druhou a Prorok Muhammad (sawaws) o tom říká:

"Lhaní patří k nejhorším hříchům, protože je příčinou pro zločin, pokud se člověk přizná a je pravdomluvný, takovým zločinům se vyhne."


Kontrola hněvu

Muž přišel k Proroku (sawaws) a řekl: "Dejte mi radu."

Posel Boží (sawaws) pravil:

"Vyhýbej se zlosti."

Muž svou prosbu zopakoval a Prorok Muhammad (sawaws) znovu řekl:

"Vyhýbej se zlosti", a pokračoval: "Není silný a mocný ten, kdo ponižuje lidi, ale ten, kdo dokáže potlačit svůj hněv." (18)

Bůh stvořil člověka a obdařil ho různými emocemi, jako je láska, nenávist, strach, hněv, atd. Každý člověk v sobě cítí tyto emice podle okolností. Má rád a nenávidí, má strach a nebo zlost za různých situací. Každá emoce poskytuje člověku jisté výhody, pokud je na správném místě. Ale pokud jsou emoce použity nesprávně, můžou způsobit velké škody nejen ostaním lidem, ale také tomu, kdo ty emoce má.

Bůh například daroval člověku pocity strachu, aby se mohl chránit před nebezpečím a vyhnout se zlu a zločinnosti. V této situaci je strach dobrým způsobem ochrany proti zlu a zkaženosti. Bohabojný člověk se obává páchání hříchů a špatných činů. Následně se drží pravé stezky. Ale je rozdíl mezi strachem a zbabělostí. Není dobré, aby věřící byl zbabělec a slaboch, který nepovstane proti tyranu a nepostaví se útlaku, zlu a zkaženosti. Zbabělá ustrašenost vede k útlaku a životu v ponížení.

Zlost je emoce, která existuje v lidské duši a je užitečná jako protiváha k zbabělosti, pokud je použita správně.

Člověk má mít zlost na nespravedlnost a zkaženost ve společnosti. Je třeba se hněvat pro dobrou věc a pouze na stezce Boží. Ale zlost může škodit člověku a dokonce ho změnit ve zlého, pokud se rozčiluje kvůli maličkostem, nedokáže se kontrolovat a dovolí, aby  hněv zaslepil jeho rozum a vůli. Zlost, pokud není na uzdě, tlačí člověka k utiskování druhých a ke zločinu, což je hrubá neposlušnost vůči Bohu.

Posel Boží (sawaws) tento druh hněvu zakazuje a člověka, který dokáže potlačit svůj hněv, když se setká s nepříjemnou situací, považuje za moudrého člověka silné vůle a mysli. Je silnější než zápasník, protože mentálné síla je větší než fyzická a dokáže porazit zlo a agresi nejen v druhých, ale také v člověku samém.

Člověk, který se dokáže ovládat ve zlosti, zabraňuje sobě uškodit druhým, utiskovat nebo nepřiměřeně trestat, má šlechetnou vůli a vznešený charakter. Takový člověk se chrání před problémy šířením ducha lásky, odpuštění a tolerance mezi lidmi.

Bůh vskutku miluje ty, kteří ovládají svůj hněv a odpouštějí těm, kteří netouží po odplatě a trestu.

Vznešený Bůh je Všeodpouštějící, Jenž odpouští Svým služebníkům a miluje, když Jeho služebníci odpouštějí jeden druhému a nejsou pomstychtiví.

Pokud člověk někomu ublíží nebo se dopustí chyby a pak se kaje, islám doporučuje, že takovému člověku se má odpustit a nemá se trestat, protože Bůh Sám je odpouštějící a miluje ty, kteří dokáží odpouštět.

Shrnutí:

1. Zlost stejně jako strach je psychologický stav a příčina zla a agrese.

2. Kdo nedokáže ovládat svůj hněv, ztrácí kontrolu nad svým rozumem. Vzteklý člověk nedokáže ovládat své činy a ubližuje ostatním i sám sobě.

3. Věřící člověk musí mít silnu vůli, aby se nehněval na všechno, pouze pokud čelí zlu a zkaženosti, jež se má pokusit odstranit.

4. Věřící je ten, který odpouští a je shovívavý k chybám druhých, protože Bůh miluje ty, kteří odpouštějí, a odmění je v Den zmrtvýchvstání.

(18) Harrání, Tuháf-ul-Uqúl an Ál ar-Rasúl, str. 33, 5. vydání