Imám Dža'far bin Muhammad as-Sádiq a.s. (3) cituje od svých předků hadíth od Proroka (sawaws), který řekl:
"Kdokoli řekne upřímně, že není boha kromě Boha, vstoupí do ráje a jeho upřímnost ve víře mu zabrání v konání toho, co Bůh zakázal." (4)
Všechno má svůj základ, a stavebním kamenem islámu je potvrzení Jednoty Boží. Kdokoli upřímně řekne "není boha kromě Boha", upevní islám ve svém srdci tak, jako stavitel vykope základy pro dům.
Kdokoli věří v jedinečnost Boží a v to, že Bůh jediný je Stvořitelem a Živitelem, v Jehož rukách je život i smrt, že může učinit, cokoli si přeje a že On jediný má být uctíván, ten je pravý věřící upřímně oddaný islámu.
Kdokoli věří, že není boha kromě Boha, Jenž má moc nad všemi věcmi a Kdo trestá šlověka za vše špatné, co vykoná i řekne; není vůči Němu neposlušný a vyhýbá se tomu, co je špatné, protože věří, že Bůh je dobře zpraven o všem, co děláme a bude nás soudit za naše činy v den Zmrtvýchvstání.
Tato pravá víra zabraňuje člověku konat zakázané činy. Pravý věřící nikomu neškodí ani nikoho nepodvádí, nekrade ani nepije alkohol a není neposlušný vůči rodičům.
Posel Boží (sawaws) nás učí, že islám je vyznání víry vyřčené jazykem, že pravý muslim je ten, který aplikuje pravidla islámu ve svém osobním i veřejném životě. Pravý muslim je ten, kdo má pravou víru a zaslouží si ráj a Boží zalíbení.
Ale kdokoli vysloví "není boha kromě Boha" pouze jazykem zatímco jeho srdce zůstane chladné a nevyhýbá se tomu, co Bůh zakázal, není pravý věřící. Kdyby jím byl, nekonal by zakázané skutky a neprotivil by se Bohu, a jeho konečným příbytkem bude peklo.
Shrnutí:
1. Islám je víra v srdci a konání dobrých skutků v životě šlověka.
2. Pravá víra zabraňuje člověku konat to, co je zakázané.
3. Pravá víra je základem reformy společnosti.
4. Ti, kteří věří v Jedinečnost Boží a jsou vůči Němu poslušní, budou odměněni rájem a věčným životem v blaženosti.
Řekni, není boha kromě Boha, a budeš úspěšný
(3) Imám Dža'far as-Sádiq (a.s.) je synem Muhammada al-Báqira syna Alího as-Sadždžáda syna al-Husajna syna Fátimy, dcery Posla Božího Muhammada (sawaws), a syna Imáma Alího (nechť jim všem Bůh dá mír). Narodil se v Medíně roku 84 Hidžrí. Vypráví prorocké tradice skrze své předky. Právě od Dža'fara as-Sádiqa a.s. převzali všichni učenci a imámové a.s. hadíthy Posla Božího (sawaws), výklad Quránu a islámské zákony týkající se toho, co je povolone a co zakázané.
(4) Hur al-Ámilí, Wasáiluš-ší'a, sv.6, kapitola Džihád an-Nafs (Džihád duše), č. 20440
KDO JE VĚŘÍCÍ
Posel Boží (sawaws) řekl:
"Kdokoli je potěšen svými dobrými skutky a znechucen svými špatnými činy, je věřící." (5)
Jak šťastný se člověk cítí, když uvidí chudáka a poskytne mu finanční pomoc.
Jak povznesen se člověk cítí, když za úsvitu recituje pár veršů z Quránu.
Člověk má velký pocit štěstí, když vykoná nějaký skutek, který potěší jeho rodiče.
Věřící člověk vždycky miluje dobré skutky.
Naopak lidé, kteří činí špatné skutky, jsou duševně narušení, když je těší podvádět druhé, nebo lhát, krást a dělat něco, co je zakázané. Přestávájí se modlit bez pocitu viny, protože ztrácejí svědomí. Neodsuzují se za svou nezodpovědnost, ani se sebe neptají, proč se dopustili špatného činu. Věru v srdci takového člověka nemůže být pravá víra.
Pravý věřící je ten, který trpí, když se dopustí chyby a má pocit viny, když udělá něco špatného. Následně prosí Boha za odpuštění a činí pokání. Také se omluví lidem, kterým ublížil.
Posel Boží (sawaws) řekl:
"Věřící člověk je ten, jehož znechutí jeho špatné skutky."
Tato prorocká tradice znamená, že věřící se na sebe hněvá za špatný skutek, který spáchal a nechce již tento skutek spáchat znovu.
Kdo rád páchá zlo, nemůže být dobrý, ale ten, který rád činí dobro, dokazuje svůj ctnostný charakter a může být jen dobrý.
Jako příklad můžeme porovnat mouchy se včelami: mouchy žijí ve špíně a shromažďují bakterie, dokonce i z mrtvých zvířat. Nákazu pak rozšiřují a způsobují nemoce u lidí, kteří je za to nesnášejí a postřikují je jedovatými spreji. Naopak včely mají rády květiny, ze kterých sbírají pyl, který nám dává med jako užitečnou výživu pro naše tělo. Lidé je mají za to rádi, chovají je doma a chrání je.
Shrnutí:
Lidé se cítí šťastni, když činí dobré skutky a nesnášejí špatné skutky. Tento pocit v nás se nazývá svědomí.
Islámské náboženství po nás požaduje, abychom probudili naše svědomí, abychom konali užitečné skutky a vyhýbali se skutkům zlým. Cílem je, abychom tak rychleji kráčeli na cestě k pravé víře, abychom se stali pravými věřícími.
(5) Bihbodi, Sahíh al-Káfí, str. 100
ATRIBUTY VĚŘÍCÍHO
Ve jménu Alláha, Milosdrdného, Slitovného:
"Šťastní jsou ti věřící, kteří v modlitbách svých jsou pokorní, kteří od planých řečí se odvracejí, kteří almužny rozdávají, kteří pohlaví svá ochraňují jen pro manželky své či otrokyně; a nebudou za to pokáráni - však kdo více než po tomto touží, to věru jsou přestupníci, kteří svěřené opatrují a úmluvy své pevně dodržují, kteří o modlitby své pilně dbají. Tito zajisté dědici se stanou, kteří ráj zdědí a věčně v něm budou."
(23:1-11)
Tyto verše z Quránu se týkají atributů věřícího.
1. Popisují věřícího jako pokorného v modlitbě; věřícím je ten, který stojí před Bohem s absolutní upřímností a bez pocitu marnivosti. Volá Boha, uctívá ho a obrací se k němu, žádá Ho o odpuštění; jeho srdce, mysl a tělo jsou soustředěny pouze na Boha.
2. Když věřící slyší sprostotu z úst nevěřících, jako například nadávky, pak se těmto lidem vyhýbají, protože jejich vznešený charakter jim nedovoluje oddávat se planým řečem.
3. Věřící platí zakát, což je povinná platba určité částky bohatých chudým. Pomáhají financovat charitativní projekty, jako výstavbu škol, nemocnic, domů, mešit, knihoven atd., aby nikdo ve společnosti nezůstal chudý nebo s nedostatečným vzděláním, bez příbytku nebo lékařské pomoci. Islám chce ochraňovat lidi před chudobou, nevzdělanosti a nemocemi.
4. Věřící muži a věřící zěny jsou schopni se chránit před hříchem pomocí Bohem ustanoveného sňatku jako zákonného způsobu soužití.
5. Věřící dodržují své úmluvy, vrací zpátky svěřené peníze a věci a nikdy nezrazují. Pokud věřící slíbí, že něco udělá, tak to splní, pokud mu někdo řekne tajemství, neprozradí ho, nebo mu svěří majetek, tak ho opatruje a pokud ho lidé zvolí za soudce, jejich důvěru splatí spravedlivostí.
6. Dalším znakem věřícího je dodržování modlitby, která ho odlišuje od nevěřícího. Kdokoli se nemodlí nebo je pro něj modlitba břímě, Bůh ani jeho Prorok (sawaws) ho nemá rád, ani ho nemají rádi ostatní věřící, kteří se s ním přestanou stýkat.
7. Kdykoli nalezneme výše uvedené atributy u lidí v jakékoli komunitě, tato společnost je pravá islámská, šťastná a progresivní, ochráněná před korupcí a zlem, kde lidé žijí spokojeně a v bezpečí.
Odměnou takových věřících bude ráj a štěstí v životě budoucím a také budou prospívat v tomto životě.
