Fath al Bab – Otevření dveří

    Prorok (saw) šest měsíců po přesídlení (hidžra) do Medíny zůstaval v domě patřícímu Abu Ayyub al Ansárimu. V tomto období neexistovalo žádné určité místo pro společné modlitby a ani místo, kde by Prorok (saw) mohl žít natrvalo. Cítil, že je nezbytné, aby se vybudovala mešita spolu s domovem pro rodinu. Prorok (saw) koupil pozemek  a započal stavbu mešity, která byla hotova v průběhu několika dnů a vypadala jako ohrada ze čtyř zdí, kde se pak položily dřevěné pilíře a došky. Mešita tak z části chránila před sluncem a na jedné straně vznikly prostory pro ženy, které se pak dále v budoucnu rozšiřovaly  s narůstajícím počtem nových muslimek. Ve středu těchto prostor byl vybudován dům Alího (as) . Muhadžirínové z Mekky také započali s výstavbou svých sídel na jiných krajích mešity. Jejich dveře se tak otevíraly k mešitě a lidé tak vstupovali ze svých domů přímo do jejich prostor. Prorok (saw) cítil, že tohle uspořádání není správné a nehodí se k posvátnosti mešity. Nařídil, aby všechny dveře, které se otevíraly do mešity, byly zapečetěny, a aby domy měly dveře pouze vzadu. Chtěl, aby všichni vstupovali do mešity jen hlavními dveřmi. Jediné dveře, které dovolil, aby byly otevřeny do mešity, byly dveře Alího (as).

Sunnitský učenec Tirmidhi píše:

,,Prorok (saw) nařídil, že kromě dveří domu Alího budou ostatní zapečetěny.’’

(Sahih al Tirmidhi Vol 2.,str. 214)

Někteří lidé však toto nařízení neměli rádi. Jistá obočí se svraštila, některá ústa se otevřela a mlýny pomluv začaly pracovat. Prorok (as) se doslechl o  pocitech svých společníků, shromáždil je a pronesl:

,,Nezapečetil jsem vaše dveře, ani jsem nedovolil, aby dveře Alího zůstaly otevřené. To byl Alláh , jenž nařídil vaše dveře zapečetit a nechat  Alího otevřené.’’

(Khasā’is al-Nassā’ī, str. 37)

Jistí příbuzní Proroka (saw) si také přáli, aby jejich dveře do mešity zůstaly otevřené, proto si stěžovali na jeho náklonnost k Alímu (sa), kterému dovolil takové privilegium, zatimco jim tuto výhodu zakázal.

Prorok (saw) řekl:

,, Neposlal jsem vás ven a ani jsem nedovolil Alímu zůstat. To je Alláh, který vás nechal zůstat venku a Alího uvnitř.’’

(Mustadrak Hakim, Vol 3, str. 117)

I Umar pokládal tuto poctu za jedinečnou a řekl:

,,Alí ibn Abu Tálib si užíval tří tak velkých privilegií, že kdybych měl alespoň jednu z nich, znamenalo by to pro mne víc, než vlastnit velbloudy rudé srsti.’’ Kdyz byl dotázán, jaké ty výhody byly, řekl: ,,První byla, že byl manželem Fátimy bint Muhammad, druhá, že měl právo žít uvnitř mešity s Prorokem , a tudíž se všechny legitimní záležitosti stávaly legitimní i pro něj, a třetí  byla, že obdržel vlajku po bitvě u Khaybaru.’’

(Mustadrak Hakim, Vol 3, str. 125)

Ibrahim al-Hamawayni napsal ve svém Fara’id al-Simtayn, že nejméně třicet společníků vyprávělo tuto tradici zvanou Fath al-bab – Otevření dveří a nazvali ji jako jedinečné právo Amirul mu’minin – Vůdce věrících, Alího (as).