Ukrytí víry

18.08.2011 17:37

Ukrývání, Ochránění - Taqíja

 

Taqíja je další praktika šíjitského učení, která je ověnčená spoustou lží a pomluv.

Taqíja znamená skrývání své vlastní víry pod nátlakem a je zmíněna ve Svatém Qur'ánu na třech místech:

 

 

,,Nechť si věřící neberou nevěřící za ochránce místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby.''

(illa an tattaqu minhum tuqat)   (Qurán 3:28)

 

,,Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný''     (Qurán 16:106)

 

,,I pravil nějaký muž věřící z rodu Faraónova, jenž skrýval víru svou: ,Což chcete zabít člověka jen proto, že říká: Pánem mým je Bůh?''     (Qurán 40:28)

 

Tyto tři verše jasně ukazují, že je možno ukrývat svou víru a názor v nebezpečí. Ti, kteří žijí v zemích s nulovou tolerancí ke stoupencům Ahlul bayt (šíjitům) a s chybějící demokracií, a kde je tyranie, útisk a porušování lidských práv nadměrné a kde jsou lidé pronásledováni, týráni i zabíjeni za svou víru, by měli podle učení Quránu praktikovat taqíju- skrýt a ochránit své životy, majetek, rodiny a přátelé.

 

Taqija je povolená pouze tam, kde jsou obavy z nebezpečí a ublížení. Kde není riziko nebezpečí a újmy, jako v případě muslimů v USA nebo v Evropě, tam se taqíja se nepraktikuje.

 

Sůra 16: verš 106  názorně dokazuje tento fakt, jelikož byla zjevena , aby umožnila některým společníkům Proroka (saw) v Mekce vyslovit jazykem nevíru a ukrýt pravou víru ve svých srdcích, když byli týráni Abu Sufyánem. Dokonce nejvýznačnější společník Proroka (saw) Ammár ibn Yásir prohlásil nevíru, když jej nevěřící v Mekce týrali. Lidé přišli za Prorokem a stěžovali si, že se Ammár stal káfirem (popírající víru). Prorok odpověděl: Ne, vskutku Ammár je pln víry (ímán) od hlavy až k patě. Pak řekl Ammárovi, že pokud jej nevěřící budou týrat znova, pak by měl opět popřít svou víru veřejně. Tento příběh je také zmíněn ve výkladu -tafsíru verše 106, sůry 16.

 

První osoba v Islámu, která praktikovala taqíju, byl však Prorok Muhammad (saw) sám, když ukrýval svou misi v počátku Islámu. Po tři roky byla jeho mise tajemstvím, a aby ochránil poselství a jeho myšlenky, neodkryl jej Qurajšovcům až do té doby, kdy mu Alláh zjevil, aby začal mluvit otevřeně.

,,Ohlas tedy to, co ti bylo přikázáno, a odvrať se od modloslužebníků, Vždyť My stačíme ti proti posměváčkům.....''    (Qurán 15:94)

 

Načež Prorok (saw) po tomto období taqíje začal otevřeně zvát lid k Islámu.

 

A co víc, sama historie ukazuje, že mnoho prominentních sunnitských učenců praktikovalo taqíji, jak bylo zaznamenáno v knihách tradic. Například Imám Abu Hanífa, když vydal verdikt zanechat modlitbu a přerušit půst v průběhu Ramadánu tomu, kdo byl donucen. Podobně Imám Málik byl nucen užívat vysoký stupeň diplomacie ve vztahu k Umájovské a Abbásidské dynastii na základě sůry 3, verše 28 jako ospravedlnění. Imám Šáfí také užíval taqíji ve svých verdiktech o člověku, který falešně přísahá pod Alláhovým jménem z donucení není povinen platit kafarah (odčinění z hříchu). (Al-Amidi,Difa ´an al-Kafi, vol. 1,627)

Imám al-Ghazálí vypráví, že ochránit krev muslima je povinností, tudíž lhaní je povinné, pokud to znamená zabránit krveprolití muslima. (al-Ghayyali, Ihza ´Ulum al-Din).

 

Někteří lidé spojují taqíji s nifaq (pokrytectví). Pokrytectví je však definováno jako falešné předstírání víry (ímán) zatímco je ukrývána nevíra (kufr), kdežto taqíja znamená ukázat souhlas, zatímco v srdci je nesouhlas, kvůli ochrany vlastního života, rodiny, náboženství nebo majetku.

 

přeloženo z knihy Inquiries About Shi'a Islam od Sayeda Moustafy al-Qazwini