Kapitola 2.

Začátek poslání

Ve věku čtyřiceti let, když byl prorok Muhammad (sawaws) v jeskyni Hirá, aby se modlil k Bohu, získal první zjevení od Boha prostřednictvím archanděla Gabriela; byl to začátek poslání šířit učení islámu. V ten okamžik bylo  Proroku (sawaws) zjeveno prvních pět veršů qur’ánské súry al-Alaq (Kapka přilnavá):

Ve jménu Alláha, Milosrdného, Slitovného.

Přednášej ve jménu Pána svého, Jenž stvořil,

Člověka ze sraženiny stvořil,

Přednášej! A Pán tvůj je nadmíru štědrý,

Jenž naučil člověka perem,

Naučil člověka, co ještě neznal.

(Qur’án, 96:1-5)

Tato událost je známá jako bi’that – být povznesen k vyhlášení Božího poselství.

Ten samý den se prorok Muhammad (sawaws) zmínil o zjevení svému bratranci Alímu ibn Abí Tálib, který islám okamžitě přijal. Poté se Prorok (sawaws) vrátil domů a informoval o zjevení svou ženu Chadídžu, která také islám přijala. Brzy nato se na víru také obrátil Zajd ibn Háritha, věrný sluha, ke kterému se Prorok (sawaws) choval jako k vlastnímu synovi.

Když Prorok (sawaws) poprvé pozval lidi, aby přijali islám, setkal se s arogantní a tvrdou  reakcí. Byla to pro něj velmi bolestná a stresující zkušenost. Byl proto nucen tři roky šířit své učení tajně, dokud mu Bůh nepřikázal, aby pozval své nejbližší příbuzné k přijetí islámu. Uspořádal rodinnou hostinu, kam pozval čtyřicet příbuzných. Na shromáždění se zeptal, jestli byl někdy přistižen při lži. Přišla jednohlasná odpověď: „Nikdy!“ Pak se Prorok (sawaws) zeptal: „Kdybych vám řekl, že za písečnými kopci se shromáždili vaši nepřátelé, aby na vás mohli zaútočit, uvěřili byste mi?“ Odpověděli: „Ano.“ Pak řekl:

„Neznám v Arábii žádného člověka, který by nabídl svým blízkým lepší věc, než já. Všemocný Bůh mi přikázal, abych vás k Němu zavolal. Kdo mi tedy mezi vámi pomůže, bude mým bratrem, dědicem a nástupcem.“

Ale ani tato pozvánka nepřinesla žádné ovoce a nikdo jí nepřijal kromě Alího ibn Abí Tálib, který už dávno přijal islám. Podle historických dokumentů a existujících básní složených Abú Tálibem, je zjevné, že Abú Tálib také přijal islám, ale protože byl jediným Prorokovým (sawaws) ochráncem, svou víru skryl před lidmi, aby si zachoval zjevnou moc, kterou měl mezi Mekkánci.

Poté podle Božích instrukcí začal prorok (sawaws) hlásat své učení otevřeně. Hned ze začátku Mekkánci reagovali tím nejdrsnějším způsobem, protože poselství islámu – uctívání jediného Boha a rovnost mezi věřícími bez ohledu  na rasu, barvu pleti a majetek – bylo naprosto v rozporu s tehdejším stavem věcí. Prorok Muhammad (sawaws) a noví konvertité zažili ta nejbolestivější muka.

Například Bilál, etiopský otrok, který přijal islám, byl připoután na žhavý písek Arabské pouště a na jeho hruď mu byl položen obrovský balvan s varováním od svého pána Umajji, že tak Bilál zůstane do té doby, dokud od islámu neustoupí. Ale jediná slova, která slyšel z Bilálových úst, byla : „Ahad! Ahad! (Jediný Bůh! Jediný Bůh!)“

Qurajšovci jednali s věřícími tak krutě, že nakonec skupina kolem 100 muslimů pod vedením Dža’fara ibn Abí Tálib opustila své domovy a majetky a vydala se do Habeše. Prorok (sawaws) jim řekl, že habešský král je laskavý a spravedlivý vládce. S úmyslem zastavit šíření islámu je Qurejšovci do Habeše pronásledovali, a požadovali od habešského krále, aby jim byli muslimové vydáni.

Před králem Dža’far řekl:

„Ó králi, byli jsme ponořeni v hlubinách ignorance a barbarismu; uctívali jsme modly, vedli jsme necudný život, pojídali zdechliny a vedli jsme ohavné řeči; pohrdali jsme každými pocity lidskosti a zanedbávali jsme povinnosti pohostinnosti; neznali jsme žádný zákon kromě zákona silnějšího – když Bůh mezi námi povznesl muže, jehož vznešený původ nám byl znám a věděli jsme o něm, že je pravdomluvný, čestný a čistý; a pozval nás k uctívání jediného Boha a naučil nás, abychom k Němu nic nepřidružovali; zakázal nám uctívat modly a přikázal nám mluvit pravdu, dodržovat úmluvy, učil nás milosrdenství a nakázal nám ctít práva sousedů; zakázal nám mluvit špatně o ženách a jíst obživu sirotků; nakázal nám utíkat od veškerých neřestí a vyhýbat se zlu; naučil nás modlitbě, dávat almužnu a držet půst.

Uvěřili jsme v něj a přijali jeho učení a nařízení uctívat Boha a nic k Němu nepřidružovat.

Kvůli tomu proti nám naši lidé povstali a pronásledovali nás, abychom se zřekli uctívání Boha a vrátili se k uctívání model vytesaných z kamene a dřeva a k dalším odpornostem. Mučili nás a zraňovali, a poté, co jsme nenalezli žádné útočiště, jsme přišli do tvé země s nadějí, že nás ochráníš před jejich útlakem.“

Mezitím byl v Mekce uvalen na Proroka (sawaws) a jeho rodinu ekonomický a sociální bojkot. Kvůli tomu se Prorok (sawaws) a jeho strýc Abú Tálib spolu se svými příbuznými uchýlili v „Průsmyku Abú Táliba“, pevnosti v jednou z údolí u Mekky. Nikdo s nimi nesměl provádět žádné obchody a oni se neodvážili opustit místo svého útočiště.

Ačkoli se mekkánští modlosužebníci snažili zpočátku uvalit na Proroka (sawaws) všechny druhy nátlaku a mučení, jako bití, urážky, zesměšňování a pomluvy, občas mu také projevovali laskavost a zdvořilost s úmyslem odvrátil ho od jeho poslání. Slibovali mu velké částky peněz nebo autoritu. Ale jediným výsledkem bylo, že Prorok (sawaws) zesílil své odhodlání splnit svoje poslání. Jednou, když k němu přišli Mekkánci, aby mu slíbili majetek a moc, Prorok (sawaws) jim odpověděl, že i kdyby mu dali Slunce od pravé ruky a Měsíc do levé, nepřestal by uctívat jediného Boha a neustoupil od svého poslání.